Václav Hampl – emeritní rektor Univerzity Karlovy.
Kamera, komentář, produkce: Otakáro Maria Schmidt
Scénář a režie: Jana Kristina Studničková, Otakáro Maria Schmidt
Autorská a režisérská dvojice – Jana Kristina Studničková a Otakáro Maria Schmidt – v cyklu dokumentárních portrétů pro televizi NOE - Léta letí k andělům – který trvá již 9. rokem, představují významné osobnosti. V 66.dílu je představen:
RNDr. Václav HAMPL, DrSc. je český fyziolog a v letech 2006 až 2014 byl v pořadí 507. rektor Univerzity Karlovy v Praze. Narodil se 1. 7. 1962 v Praze. Vystudoval biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1991 do roku 1996 pracoval na výzkumu plicních cév na Lékařské fakultě Minnesotské univerzity v Minneapolis, v USA. Od roku 1998 se stal docentem fyziologie a patologické fyziologie 2.lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Od roku 2002 je profesorem fyziologie na 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Jeho výzkumná práce je zaměřena na plicní cirkulaci, plicní hypertenzi a fyziologii fetoplacentárních cév.
V roce 2005 byl zvolen rektorem Univerzity Karlovy. Před vyhlášením voleb zastával funkci předsedy Akademického senátu Univerzity Karlovy. Od roku 2011 je členem výboru Evropské univerzitní asociace. Od roku 2011 do 2014 byl předsedou České konference rektorů. Od roku 2009 je členem správní rady asociace 10 významných starých evropských univerzit Europaeum.
V roce 2009 doprovázel na akademické půdě papeže Benedikta XVI., což byl podle něj jeden z jeho nejsilnějších zážitků v roli rektora.
Hlavním tématem portrétu Václava Hampla byly univerzity a jejich síť jako církevní instituce, která je v evropských dějinách naprosto nový fenoménem. Církev rozvinula vzdělanostní univerzitní systém a byla jedinou institucí v Evropě, která jevila důsledný zájem o uchování a kultivaci vědění. Na univerzitách i jinde podporovala katolická církev šíření poznání více než kterákoli jiná instituce. Úspěchy evropské civilizace vděčí křesťanskému impulzu a to hlavně duchovní a kulturní jednotě evropských pospolitostí, která byla po několik století zaštítěna papežstvím. Studenti i učitelé mohli přecházet z jedné univerzity do druhé a v celém univerzitním světě jim platily zkoušky.